Gin Game – hlasový souboj zla se zlem

Hru D. L. Coburna Gin Game, v překladu L. a R. Pellarových kterou v Praze před lety uvádělo Divadlo Viola (hráli Blanka Bohdanová a Josef Somr, r. Lída Engelová), můžeme nyní vidět ve Vršovickém divadla MANA, tentokrát v podání Zuzany Kronerové a Dušana Sitka. Režijního vedení se ujal Ondřej Zajíc, dramaturgickou linku sledovala Věra Mašková.
V čem je příběh o setkání zkušeného karbaníka Wellera Martina s domnělým outsiderem Fansie Dorseyovou pro diváka lákavý? Čím může přitahovat stárnoucí dvojice, která se sejde v penzionu, tedy v domově důchodců plném lidí, u nichž převažují témata nemocí, smutku z opuštěnosti?
Donald L. Coburn celou hru vystavěl na furianství zkušeného hráče, který nedokáže přijmout soustavná vítězství podle něj nezkušené hráčky. Zdání klame, Fansie je skvělá manipulátorka, i když i ona má své slabiny… Oním motorem divácké oblíbenosti je velmi rafinované zlo obou postav. To vyplouvá na povrch díky kartám, jak se lidově říká „padni, komu padni…“
Autorka výpravy Dana Hávová vybavila scénu na horizontu stěnou s prosklenými výplněmi. Té dominuje výrazný vypínač světla starého typu z 80. let. Na scéně můžeme vidět množství berlí a holí, symbol opory ve stáří. K tomu na jedné straně poškozená houpací sedačka a nutný karetní stolek s dvěma židlemi.
Režisér Ondřej Zajíc riskantně vystavěl v první polovině napětí velmi pozvolným vlekoucím se dějem. Doslova iritující je způsob rozdávání karet ze strany Wellera. Ten ve své rafinovanosti rozdává po jedné kartě. Nikdy u toho nezapomene licitovat první, první, druhá, druhá… Než dojde ke karetnímu soupeření, v expozici se představuje upozaděná a nešťastná Fansie. Tu domněle z bryndy vytahuje Weller coby pes záchranář, určitě z vypočítavosti hladového hráče, kterému schází protihráč do partie.
Zuzana Kronerová obdařuje svou Fansie úžasnou dávku lstivosti. Její počáteční karetní „blbka“ je opravdu fantastická. V gradujícím ději rozvíjí a stupňuje gestiku. Přesné je používání kapesníku v ruce a jeho stálé žmoulání. Postupně mění hlasovou intonaci ve skutečně zlou a mstivou strigu. Weller Dušana Sitka si je zpočátku jistý svým triumfem a nepochybuje o tom, že musí vždy vyhrát. Vítězné uzavírání hry ze strany soupeřky je z jeho strany přijímané jako přímý zásah do srdce. Nakonec se uchyluje k tvrdým zásahům proti Fansie. Odhaluje její slabiny a servíruje s živočišnou převahou. Vrcholem jeho selhání je doslova zlomení osobnosti, kdy holí vede tvrdé údery do židle.

Inscenace Gin Game má ve Vršovickém divadle Mana své místo. Zejména díky skvělým barvám hlasů obou protagonistů. Zastřený basbaryton Dušana Sitka harmonicky ladí k altu Zuzany Kronerové. Nejen ve výběru protagonistů měl režisér Ondřej Zajíc šťastnou ruku. Velmi dobře si poradil se stupňováním zla, střídáním rytmu a síly hlasů. Na Gin Game se do Vršovic skutečně stojí vypravit. Palce jsou potřeba držet i propagaci divadla, protože to je zatím opravdu slabina. Málokterý divák o nově divadelně zabydlené scéně ví.

26.11.2018 13:11:05, portál scena.cz, autor Josef Meszáros | rubrika – Recenze