Milostný trojúhelník za svitu měsíce, takové je Novoluní

V esoterických vědách novoluní představuje nové začátky, ale i konce. Napění, neklid a nestabilitu psychiky. Všechny tyto motivy najdeme i v první autorské hře Jakuba Korčáka, která se hraje na prknech Vršovického divadla Mana od listopadu loňského roku. Tragickou frašku Novoluní, jež netradičním způsobem zpracovává klasické téma milostného trojúhelníku, napsal v pevné formě shakespearovovského blankversu.
Rozpadající se vztahy i krize středního věku, vedoucí k otázkám po smyslu života a odpovědnosti za vlastní úděl, zapadají do ideového směřování divadla, které si vybírá jako hlavní téma člověka v dramatické situaci. Mana chce být místem duchovní obnovy. Duchovno navíc podtrhuje budova Husova sboru, ve které se divadlo nachází a kde tak dochází k sepětí uměleckého prostoru s chrámovou sakrální stavbou.
Aleš Procházka na jevišti předvádí své herecké umění nejen divákům, ale i oběma ženským postavám. Stejnou komedii hraje na manželku (Ivana Wojtylová) i na milenku Kláru (Miroslava Pleštilová). Kdo z nich má nakonec nejsilnější žaludek? Střídají se tragikomické situace provázené vyostřenými dialogy a prokládání hlavní dějové linie příběhu metaforickým textem, který otevírá existenciální rozměr.
Režie se ujal sám Jakub Korčák, který v divadle zastává post uměleckého ředitele a vyučuje režii na pražské DAMU. Na otázku Terezy Boehmové – „Jak je sám spokojen s finální verzí hry Novoluní“ – odpovídá pan Korčák v rozhovoru pro iDnes.cz: „Spokojenost je v případě tvorby zrádné slovo. Kdo začne být spokojen sám se sebou, ten v tvůrčím smyslu umírá.“ Já jsem ale spokojená byla, a to víc než dost.

Markéta Rizikyová, www.studentpoint.cz