V Praze se otevírá Vršovické divadlo Mana, za komunismu z něj byl sklad

Po nedávném otevření Studia DVA na Václavském náměstí i Studia Hrdinů v podzemí Veletržního paláce má Praha další divadelní scénu. Na místě někdejšího Jiráskova divadla ve Vršovicích od nynějška působí Divadlo Mana. To za komunismu sloužilo coby sklad, po revoluci jako bazar nábytku.

Obnovenou premiérou hry Lucie Trmíkové a Miloše Orsona Štědroně Lamento, jejíž režie se ujal Jan Nebeský, bude ve středu po devětačtyřiceti letech oficiálně zahájen provoz Vršovického divadla Mana.

Kromě uměleckého šéfa Jakuba Korčáka na středečním zahájení promluví také patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta.
Rekonstrukce sice oficiálně skončila až nyní, divadlo už je však v provozu od začátku sezony, několik předchozích let fungovalo jako stagiona.
“Divadlo Mana je divadlem dramatu, otevírajícím cesty ke kořenům evropské kultury. Obrací se k textům, v nichž se zrcadlí antické, židovské, křesťanské a humanistické tradice,” napsal umělecký ředitel Korčák v časopisu Vršovický hlasatel.
Podle něj chce Divadlo Mana být místem duchovní obnovy. Dramaturgie divadla teprve vzniká, repertoár se však má orientovat na původní texty a komorní drama 19. a 20. století, případně adaptace klasických textů.
V dalších dnech divadlo uvede například představení Nebyla to Pátá, byla to Devátá v režii Bohumila Gondíka, dále inscenaci tragikomedie Služky Jeana Geneta v režii Josefa Herverta či představení Taková divná doba režiséra Vladimíra Váchy.
Připravuje se také dokumentární drama o procesu s Rudolfem Slánským, jehož režie se ujme hostující režisérka Hana Burešová z pražského Divadla v Dlouhé.
Kromě toho chce být divadlo i platformou k pravidelným setkáním s literaturou, výtvarným uměním, fotografií, dokumentárním filmem či soudobou komorní hudbou. V minulosti v něm vystoupil například přední tuzemský Orchestr Berg, orientovaný na současnou hudbu. Jedna z programových linií divadla se soustředí i na dětská představení.
“Vycházíme z konceptu chudého divadla a chceme se oprostit od všeho nadbytečného. Zároveň jsme si vědomi, že divadlo, které je chudé, musí být od počátku ve všech směrech poctivé,” tvrdí Korčák.
Ten od roku 1990 vyučuje na pražské DAMU, kde působil jako prorektor a později zde vedl kabinet režie činoherního divadla.
Rekonstrukce divadla, dříve řečeného Jiráskova, trvala pět let. Nyní už je opět přístupné hlavním vchodem z rohu ulic Moskevská a Na Kovárně.
Divadlo se nachází v budově Husova sboru. Divadelní sál s kapacitou téměř 300 lidí tu vznikl už v roce 1930 jako městské divadlo pro Vršovice. Budovu projektoval architekt Karel Trusk jako modernu, inspirovanou konstruktivismem. Dnes představuje jediné dochované sepětí divadelního prostoru s chrámovou sakrální stavbou v Praze, tvrdí provozovatelé.
Od roku 1931 divadlo neslo název Jiráskovo divadlo ve Vršovicích, během okupace fungovalo též jako kino pod názvem Bio Helios, po válce zde působila ochotnická skupina Bozděch. Roku 1965 však divadlo dostalo definitivní zákaz provozu. Od té doby prostor sloužil jako sklad, po roce 1989 krátce jako bazar nábytku.
Církev československá husitská, která je majitelem budovy, se v minulém desetiletí rozhodla vrátit divadelní sál původnímu účelu. V posledních letech se tak divadlo podle plánů architekta Davida Vávry rekonstruovalo do původní podoby z třicátých let.
psáno pro www.art.ihned.cz