Vršovické divadlo MANA se otevírá po kompletní rekonstrukci – květen 2014

VRŠOVICKÉ DIVADLO MANA (VDM) – Tisková zpráva

Ve středu 21.5. v 19.00 bude uvedeno do provozu Vršovické divadlo MANA, které se otevírá po více než pětileté generální rekonstrukci. Divadlo se nachází v budově Husova sboru v centrálních Vršovicích v Praze 10 na Moskevské třídě č. p. 967. Jako součást budovy vznikl divadelní sál v roce 1930. Jeho autorem je architekt Karel Truksa. Stavba Husova sboru je významným dokladem individualistické moderny s prvky funkcionalismu. Na koncepci věže Husova sboru ve Vršovicích se podílel nestor českého kubismu Pavel Janák. Jeho kolega Josef Gočár je ideovým autorem sakristie Husova sboru, kterou architekt Truksa projektoval podle jeho pavilonu na Světové výstavě v Paříži v roce 1925. Divadelní sál v Husově sboru byl původně koncipován jako městské divadlo pro Vršovice s kapacitou 295 sedících diváků, dvěmi galeriemi a prostorem pro orchestr, dále zahrnoval i poměrně rozsáhlé zázemí pro technický provoz, zkušebny, šatny, maskérny a kanceláře administrativy divadla. Jedná se o jediné dochované bezprostřední sepjetí divadelního prostoru s chrámovou sakrální stavbou v Praze.

Od roku 1931 neslo divadlo název Jiráskovo divadlo ve Vršovicích. V provozu bylo do roku 1965. Jeho prvním ředitelem byl Drahoš Želenský, který se svým otcem Karlem patřili do známého českého hereckého rodu. Drahoš Želenský později řediteloval Národnímu divadlu v Praze. Počátky jeho působení jsou však spjaty s divadelní scénou ve Vršovicích. Mezi současné potomky rodu Želenských patří mj. David a Jakub Prachařovi. Divadlo se vzhledem k dobovým politickým poměrům proměnilo na ochotnickou scénu. Od roku 1947 zde hrála skupina amatérského divadla Bozděch. S působením Bozděchu se pojí „zlatá éra“ této scény, která se svého času stala vyhlášenou laboratoří amatérského divadla v Praze. Řada herců, kteří zde vystupovali se později profesionalizovala, významní divadelní režiséři sem chodili hledat nadějné herecké talenty. Oblíbené divadlo v těsném sepjetí s církevní budovou přitahovalo pozornost celé řady lidí. Jeho další působení v době totalitní moci se však ukázalo jako neudržitelné. K uzavření divadla posloužila záminka jeho údajná technická nezpůsobilost.

Na více než čtyřicet let se tak tento prostor odmlčel a sloužil převážně jako sklady a po roce 1989 krátký čas také jako bazar nábytku. Majitel budovy, kterým je Církev československá husitská, se rozhodl vrátit divadelní sál jeho původnímu účelu. Po náležité projektové přípravě, na které se podílel také architekt a herec David Vávra, byla zahájena v roce 2009 celková rekonstrukce a revitalizace tohoto prostoru, který se nově profiluje pod názvem Vršovické divadlo MANA (VDM). Cílem rekonstrukce bylo zachovat původní podobu divadla z 30. let dvacátého století. Byl dohledáván původní mobiliář divadla, ztracené prvky byly nahrazovány replikami. Z provozních důvodů byla upravena současná kapacita divadla na 209 sedících diváků.

Obsahová tvář VDM teprve vzniká. VDM chce být divadlem dramatu otevírajícím cesty ke kořenům evropské kultury. Obracet se chce především k textům, v nichž se zrcadlí antické, židovské, křesťanské a humanistické tradice se zaměřením na člověka v dramatické situaci.

Repertoár VDM se programově bude orientovat především na původní texty a současné komorní drama, ale chce uvádět i činoherní tituly XIX. a XX. století, případně adaptace klasických textů s archetypálním rozměrem a metafyzickým přesahem. Vedle činoherních představení chce zároveň nabízet pracovní setkání, která účastníkům otevírají možnost účasti na hereckém tréninku a zkoumání sebe samých vlastním tělem a hlasem. VDM chce být rovněž platformou pro pravidelná setkání s literaturou, výtvarným uměním, fotografií, dokumentárním filmem a soudobou vážnou komorní hudbou. Zvláštní programová linie se soustředí na dětská představení a pracovní setkání. Významná pozornost je rovněž věnována etnickým menšinám.

Uměleckým šéfem a ředitelem VDM je Jakub Korčák, divadelní režisér a pedagog. Otevření Vršovického divadla MANA bude doprovázet obnovená premiéra hry Lucie Trmíkové a   Miloše Orsona Štědroně Lamento – Z tance v prach a opět do tance – Den a noc Matky Terezy v režii Jana Nebeského. Uvedení právě této inscenace předznamenává také další spolupráci VDM se Sdružením Omnimusa, které pro sezónu 2014/15 připravuje nový projekt právě tento divadelní prostor.

V Praze dne 16. 5. 2014