Ondřej Zajíc

Na DAMU absolvoval pod vedením Luboše Pistoria a Jana Buriana v roce 1994 inscenací Dostojevského Idiota v oboru režie a dramaturgie.

Začínal v Rokoku (1995–2002) pod tehdejším uměleckým šéfem Zdeňkem Potužilem a v té době tam jako režisér nazkoušel divácky oblíbené inscenace (Tramvaj do stanice Touha, Volání za řekou, Čarodějky ze Salemu, Oddací list). Kromě toho hostoval v divadlech v Chebu, v Hradci Králové, v Liberci nebo v Olomouci. Četně hostoval i v Praze v A studiu Rubín (Kráska z Leenane), v Dejvickém divadle (Scény z manželského života), v Divadle v Řeznické (Eyolfek, Veřejné oko) či Kalichu (Chvála bláznovství). V Městských divadlech pražských režíroval mj. inscenace Otec, Holky z kalendáře, August, August, august, Molly Sweeney, Prolomit vlny, Mahábharáta, Baron Prášil aj.

Má za sebou i pedagogickou činnost na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU a Vyšší odborné škole herecké. V letech 2004–2005 založil a vedl firmu Odeon Art Servis, ve které jako producent řídil produkci divadelních představení. V září 2005 byl jmenován ředitelem Městských divadel pražských, kde působil do konce roku 2017. Pro Vršovické divadlo MANA zrežíruje Gin Game (premiéra 13. 11. 2018). Celkově má na svém režisérském kontě asi padesát inscenací.

Radovan Lipus

Divadelní, rozhlasový a televizní režisér se nejprve rozhodl pro studium na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Nad oborem teorie kultury, ale nakonec zvítězil zájem o režii na pražské DAMU, kde absolvoval v roce 1991. Poté byl krátce asistentem režie a lektorem dramaturgie v Činoherním klubu v Praze. Jako režisér působil v letech 1992 až 2008 v činohře Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde režíroval např.: Věc Makropulos, Romance pro křídlovku, Rychlé frézy, Hra lásky a náhody, Klasik v pornoshopu, Matka aj. Současně přednášel i na Ostravské univerzitě. Dnes přednáší na DAMU v Praze. V letech 2008 až 2010 byl kmenovým režisérem Švandova divadla v Praze (např. Měs í c na vsi, Maškaráda). Mimo své mateřské scény hostoval jako režisér např. v Národním divadle (Arkádie), Komorní scéně Aréna (Průběžná O/s/trava krve), Těšínském divadle (Těšínské nebe), Národním divadle Brno, Městských divadlech pražských, Divadle na Vinohradech (Dvojitý agent, Sňatky z rozumu), Divadle loutek Ostrava a mnoha dalších scénách od Plzně až po Košice, od loutek až po operu. Jeho inscenace, jež často představuje v české premiéře, získaly řadu ocenění a festivalových cen.
Je také autorem a režisérem úspěšného televizního cyklu Šumná města (66 dílů), který vzniká v tandemu spolu s architektem Davidem Vávrou. TV projekt byl oceněn televizní cenou Trilobit v roce 2001, cenou ELSA 2009 atd. Od roku 2010 pokračuje v návazném cyklu Šumné stopy o českých architektech ve světě. (Argentina, Austrálie, Bosna, Brazílie, Izrael, Nový Zéland, Slovinsko…)
Dlouholetá je jeho autorská a zejména režijní spolupráce s Českým rozhlasem – pro stanice ČRO Ostrava, Praha, Vltava. (Např. rozhlasové hry: J.B.Priestley: Už jsem tu jednou byl, Lenka Lagronová: Jane, Joe Penhall: Bavič, Renata Putzlacher: Alma a Gustav, Stefano Massini: Kafka a konec šavuotu, ad.). Nepřehlédnutelná je také publikační činnost, např. Šumná města I.-III. (spolu s Davidem Vávrou), O smutné továrně, Scénologie Ostravy ad.

Pavel Khek

Z profesního hlediska jsou pro něj důležitá studia na FFUP v Olomouci a na FFUK v Praze – následně studium na DAMU a pedagogické vedení režiséra Karla Kříže a herečky Jaroslavy Adamové. Už během studií se začal věnovat vlastním projektům (Sen noci svatojánské v přírodním divadle v Lokti, Dostojevského Něžná v A studiu Rubín). Posléze navázal spolupráci s mnoha českými divadly, z nichž s většinou spolupracuje dodnes – Městská divadla ve Zlíně, Mostě, Kladně – Národní divadlo moravskoslezské aj.
Nejintenzivněji spolupracoval s Městským divadlem v Mladé Boleslavi, kde se stal po dobu 3 let uměleckým šéfem. Nakonec vyslyšel nabídku Městských divadel pražských a byl kmenovým režisérem této scény. Nastudoval zde např. inscenace Želary, Čapek, Evžen Oněgin, Tančírna 1918-2018.

Věra Mašková

Divadelní světoběžnice Věra Mašková se narodila v Rokycanech. Jako malá chtěla být čímkoli, o čem zrovna četla. Od té chvíle, kdy se to naučila, přelouskala několik knih týdně, takže se to dost často měnilo. „Vzpomínám si, že když mi bylo asi osm, pohltili mě Tři mušketýři. Byli jsme s tátou na horách, a já četla pořád, u jídla, v koupelně, když jsem si špatně šněrovala cizí boty, ve frontě u vleku. Táta musel mít velkou trpělivost. Čtení mi zůstalo, lyžovat dodnes neumím.“ Prozrazuje s ironií sobě vlastní Věra Mašková. Zájem o divadlo a literaturu zdědila právě po rodičích, kteří pořádali každoročně dětské divadlo. Divadlo pro ni tak od malička bylo nikoli to, na co se člověk dívá, ale něco, co vytváří. Už ve škole organizovala divadlo ve družině, pak i v sokolovně a bavilo ji komandovat všechny kolem. Což, jak sama potvrzuje, ji zůstalo dodnes. „Herečkou jsem nechtěla být nikdy. Mám dost velkou trému a asi by mně hodně vadilo, kdyby mi pořád někdo říkal, co mám dělat. V dramaturgii se mi podařilo skloubit dvě velké lásky – divadlo a literaturu. Nikdy mě nepřestal fascinovat ten zázrak, kdy je slovo učiněno tělem, kdy se z písmenek zrodí jevištní obraz, který byl původně jen v mé mysli.“ Prozradila na sebe Věra Mašková, od září 2018 umělecká supervize Vršovického divadla MANA v Moskevské ulici v pražských Vršovicích, kde to podle ní nezaměnitelně voní divadelní patinou a šarmem první republiky.

Jako dramaturgyně se uplatňuje na scénách napříč republikou i na Slovensku (např. Státní divadlo Ostrava, Moravské divadlo Olomouc, Středočeské divadlo Kladno, Astorka Bratislava aj.). Posledních dvanáct let byla kmenovou dramaturgyní Městských divadel pražských, kde inscenovala na čtyřicet inscenací. Je autorkou mnoha divadelních adaptací literárních děl (Dickens, Hugo, Fitzgerald, Němcová, Brontëová), píše i původní divadelní hry a literárních texty adaptuje také pro rozhlas.

Žije v Praze, je věřící a ví, že až skončí u divadla, bude psát detektivky a rozmazlovat vnoučata.

Elena Strupková

Po absolvování Divadelní fakulty v Praze v roce 1974 působila téměř dvacet let jako herečka na scénách dvou mimopražských divadel. Po roce 1989 s kolegy založila divadelní soubor Petrklíč, který působil necelých deset let v Divadle Miriam v Praze-Strašnicích. Od roku 2009 spolupracuje s Vršovickým divadlem MANA. Koncem 90. let ukončila dálkové studium na Katolické teologické fakultě a zároveň také psychoterapeutický výcvik v logoterapii a existenciální analýze. Tyto tři oblasti jejích zájmů ji přivedly k bibliodramatu. Vedení bibliodramatických seminářů se věnuje přes patnáct let.

Arnošt Goldflam

Český herec, dramatik, režisér, pedagog a spisovatel pro děti. Narodil se v Brně v židovské rodině. Po absolutoriu Střední všeobecně vzdělávací školy začal studovat medicínu, po dvou semestrech odešel. Pracoval postupně jako slévač, jádrař a dále v Královopolské jako rozpočtář. Následovalo studium JAMU, již tehdy hrál drobné role na divadle. Po studiu působil v brněnských divadlech Večerní Brno a Divadlo X, od studijního věku taktéž vystupoval v Divadle na provázku. V letech 1978 až 1993 působil v divadle HaDivadlo. V 80. letech začal být obsazován do menších filmových a televizních rolí. Největší ohlas měly role Arnošta ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag a Lustiga ve snímku Lotrando a Zubejda. Další filmy a seriály, kde se objevil, jsou např. Otesánek, Modrý Mauritius, František je děvkař či Proč bychom se netopili. V nynější době režíruje divadelní hry a učí na JAMU a DAMU, profesorem pro obor dramatická umění byl jmenován s účinností od 5. listopadu 2007.

Peter Gábor

Je synem slavné slovenské herečky Adély Gáborové. První kroky udělal na jevišti Divadla A. Bagára v Nitře, kde byla jeho maminka v angažmá. Přestože byl z herecké rodiny, po maturitě na gymnáziu vystudoval nejprve slovenštinu a hudební výchovu na Univerzitě Konštantína filozófa v Nitře a až poté zamířil na DAMU, obor režie. Jeho prvním angažmá bylo Divadlo SNP v Martině, kde režíroval např. Hrabalovy Ostře sledované vlaky. Poté se přesunul do Čech, kde hostoval v Hradci Králové či Ostravě. Několik let byl v angažmá ve Středočeském divadle Kladno, kde vytvořil řadu úspěšných inscenací, např. Werthera, Smutnou neděli, Marianiny rozmary. Odtud odešel do divadla v Olomouci jako umělecký šéf. Zde režíroval řadu impozantních inscenací, jako byly oba díly Goethova Fausta, Dva kavalíři z Verony, Jindřich IV. či Mnoho povyku pro nic od Shakespeara, Čechovův Platonov, Ajtmatovův Čas vlků, Hugův Král se baví a mnohé další. Poté se stal umě-leckým šéfem v Ostravě, odkud si diváci pamatují jeho inscenace Velký Gatsby, Balada pro banditu, Šakalí léta, Kouzelník z Lublinu,Veselé paničky windsorské, Sissy aj. Hostoval v Paříži, Bratislavě, Brně, Liberci, kromě čino-her režíruje též opery. Pražští diváci měli možnost vidět jeho Annu Kareninu, Sto roků samoty, Vše o mé matce či Janu Eyrovou v ABC, Zlomatku v Divadle v Řeznické či Kdokoli může dělat cokoli v Ungeltu. V posledních letech učí na Státní konzervatoři v Ostravě, kde také trvale žije.