O představení

Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo… Neumělo to štěkat, nemělo to jméno, ale jak to rostlo, byla s tím čím dál větší legrace. Brzy se ukázalo, že je to psí holčička a že má tuze ráda pohádky. A protože si při svém řádění vrazila do tlapičky střep, musela zůstat ležet v košíku a aby jí nebyla dlouhá chvíle a aby jí to tak nebolelo, hrajeme pro ni tři pohádky.