Hra pochází ze šťastného období autorova života. Byl už etablovaným spolupracovníkem Divadla Na Zábradlí, když v roce 1965 přichází s absurdní hrou Vyrozumění, jejímž námětem je firemní komunikace. Skrze umělou byrokratickou řeč ptydepe se budují či ničí kariéry, umělý dezinformační jazyk je nejen pramenem nedorozumění, ale posléze i prostředkem útlaku a nátlaku. Hrátky úředníků o posty a privilegia líčí Havel s bravurní nadsázkou a strhujícím humorem. Je pozoruhodné, že jeho hra je, jako všechny dobré hry, stále velmi aktuální. Snaha manipulovat svými bližními a zahodit pro kariérní postup morální hodnoty a dokonce veškeré zábrany, nebylo výsadou jen generace 60. let. I dnes se najdou byrokrati, kteří vydírají své nadřízené jejich slabostmi, zamlžují komunikaci, zahlcují prostor dezinformacemi a rozhánějí se lokty, pokud mají na dosah povýšení. I dnes se najdou šéfové, kteří zneužívají svého postavení, vydírají podřízené, dělají si z nich služebnictvo a upírají jim zásluhy. I dnešními firmami se šíří pomluvy, udání a všelijaké intriky. Máme sice svobodu, ale zároveň osvědčujeme talent, jak se učinit nesvobodnými svými ambicemi či hamižností. A udělat si z těchto nešvarů legraci, od srdce se zasmát tomu, co ve skutečnosti je víceméně obludné, může být velmi osvobozující.