Kočka na kolejích

Šedesátá léta minulého století byla charakteristická prudkým rozmachem umělecké tvorby. I česká dramatika, inspirovaná rozvojem nových uměleckých scén, zrodila řadu tvůrců, jejichž význam daleko přesáhl jejich dobu. Josef Topol je součástí tohoto mimořádného literárního vzmachu. Jeho tvorba byla osudově spojena s Divadlem Za branou a režisérem Otomarem Krejčou. Vedle přímočaře společensko kritické tvorby autorů jako byl Václav Havel, Pavel Kohout nebo Milan Uhde, se zdá být Josef Topol autorem intimnějším, lyričtějším. Rozvíjí odkaz básnického dramatu Fráni Šrámka či Františka Hrubína. Jeho tvorba má však i další dimenzi. Skrze nejintimnější vztahy mapuje bídu společenské situace v jejím dopadu na charakter a duši člověka.

Dva milenci, kteří se ocitli na opuštěné koleji, na zastávce, kde možná, kdysi jezdil vlak, ale zda ještě někdy pojede, se neví. V podivném mezičase a meziprostoru zkoumají, co všechno unese jejich láska. Je pořád ještě tou krásnou iluzí, která stojí za to, aby pro ni člověk riskoval život? Aby se pro ni vystavil i nebezpečí? Nebo je jen stereotypem, obrannou aliancí, praktickým východiskem? A snaží se nalézt odpověď na otázku, zda můžeme létat, když zemřely naše sny.